Jednomístný vysokovýkonný větroň K8B německé firmy Alexander Schleicher (konstrukce Rudolf Kaiser - proto ono "K" v označení) patřil na konci padesátých a v průběhu 60. let mezi světově nejrozšířenější typy. Představuje jeden z vrcholů klasické konstrukce z dob před příchodem kompozitních materiálů a supervýkonných laminárních profilů navrhovaných s pomocí počítačů - trup měl svařený z tenkostěnných ocelových trubek a potažený plátnem; celodřevěné křídlo a ocasní plochy byly potaženy překližkou a plátnem. I bez kompozitů ale v roce 1968 jeden americký K8B vytvořil světový rekord v cílovém letu s návratem o délce 767 km. Celkem bylo postaveno přes 1 100 kusů K8B ve třech verzích; provedení K8B s elegantní jednodílnou "bublinou" krytu kabiny zlepšující výhled z kokpitu bylo nejpočetnější.

Třiapůlmetrový K8B z produkce firmy Phoenix Model určený především pro aerovlek a termické létání věrně reprodukuje tvary skutečného stroje a bere i ohled na původní konstrukci. Trup tvoří lehká konstrukce z překližkových a balsových přepážek a smrkových a balsových podélníků potažená nažehlovací fólí Oracover. Přístup k palubní elektronice zajišťuje odnímatelný kryt kabiny - pod čirou "bublinou" najdete maketu palubní desky a pilota tisknoucího se soustředěným výrazem knipl při ustřeďování větroně do stoupavého proudu. V přídi je již zabudován vlečný háček pro aerovlek.

Dvoudílné křídlo s profilem HQ/W-3/10 nasouvané z boku na dvě spojky z 10 mm trubek z nerezové oceli je klasické konstrukce s torzní skříní s balsovým tuhým potahem a potahem nažehlovací fólií Oracover. Křidélka jsou ovládána dvěma servy s krátkými přímými táhly; realisticky tlustý profil křídla s klenutou střední křivkou dává dostatek prostoru pro použití serv standardní velikosti.

Ocasní plochy v klasickém uspořádání jsou celobalsové, vodorovný stabilizátor má celobalsový potah; celý ocas je opět potažen Oracoverem. Pro snadnější přepravu jsou vodorovná i svislá ocasní plocha demontovatelné, upevňované šrouby. Směrovka a výškovka jsou ovládány prostřednictvím drátových táhel servy standardní velikosti uloženými v kokpitu. Další standarní servo ovládá vlečný háček tvořený vodící trubicí vlepenou do přídě a posuvným příčným čepem.

Přistávací zařízení je jako u "dospělého" K8B tvořeno jedním neodpruženým kolem napůl vyčnívajícím z obrysu trupu.

Pro ovládání modelu budete potřebovat pět standardních serv - pro křidélka a vlečný háček vystačí běžné typy s tahem 3 kg.cm, pro ocasní plochy je vhodné raději volit serva s tahem 5-6 kg.cm.

RC souprava stačí běžná šestikanálová počítačová s mixem flaperony pro ovládání křidélek a přepínačem pro ovládání vlečného háčku.

Motorizace modelu: K8B můžete snadno a "maketově" pohánět motorem umístěným na pylonu nad trupem - samo se nabízí jednoduché řešení naohýbat z duralového plechu pylon ve tvaru obráceného "U" nasouvaný na trubkové spojky křídla. Dostatečný výkon zajistí spalovací dvoutakt 6,5 ccm nebo elektromotor třídy AXI 4120. Pro "nemaketovou" zástavbu elektromotoru do přídě K8B příliš vhodný není; vyžadovalo by to takřka úplnou rekonstrukci přídě.

Stavebnice obsahuje: konstrukční trup, křídla a ocasní plochy potažené Oracoverem, sadu příslušenství, kolo a návod.

Upozornění

Dle Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2019/945 ze dne 12. března 2019 o bezpilotních systémech a o provozovatelích bezpilotních systémů ze třetích zemí a Prováděcího nařízení Komise (EU) 2019/947 ze dne 24. května 2019 o pravidlech a postupech pro provoz bezpilotních letadel jsou provozovatelé a piloti bezpilotních létajících prostředků (klasické modely letadel, multikoptéry, drony), které mají hmotnost vyšší než 250 g nebo nesou kameru nebo jiný senzor schopný jakkoli zachycovat osobní údaje, povinni se registrovat (v ČR u Úřadu pro civilní letectví). Další informace najdete zde: Registrace provozovatelů a pilotů dronů